| 
 ROSTLINNÝ SVĚT
 Alokázie je jedovatá, přesto velmi populární dekorativní květina.
 BOTANICKÝ NÁZEV:Alocasia lowii, Alocasia sanderiana, Alocasia polly.
 POPIS:
 Je to celkem vzácná rostlina, ale v poslední době se stává stále více populární. Alokázie je dekorativní, věčně zelená rostlina s velkými,  šípovitými  listy ( 30 až 40 cm, někdy až 50) na velkých řapících. Velkou dekorativnost propůjčují listům tlusté žilky z obou stran.  Nejoriginálnější jsou jsou pestrolisté kultivary. Alokázie je mohutná rostlina s velkými kořeny. Stonek někdy dosahuje 2 metrů , řapíky 1 metru délky. Listy mají vejčitě-srdčitý tvar a jsou velmi velké, dosahují délky 30 cm, šířky 40 cm.  Vyžadují teplou místnost, velkou vlhkost půdy a vzduchu. V létě se dobře cítí při teplotách  22 až 26, v zimě 18 až 20. Ve vegetativní fázi je zapotřebí stálé vlhkosti vzduchu.  Zavlažujeme hojně, ale voda by se neměla v květináči zadržovat. 2 až 3 hodiny po zalití je nutné zbývající vodu vylít. Musíme ji často postřikovat měkkou vodou pokojové teploty. V zimě ji zaléváme méně, ale musíme dávat pozor, aby půda nevyschla a listy nezačaly vadnout. Hnojíme ji dvakrát do měsíce,  minerálními hnojivy pro pokojové rostliny. Rozmnožuje se  výhonky nebo dceřinými hlízami, dělením oddenku nebo řízky. Obyčejně se tato operace provádí společně s přesazením rostliny. Při řízkování se dodržují stejné postupy jako u všech rostlin áronovitých.  Doporučuje se zemní směs z půdy vřesovité, jehličnaté, rašeliny a písku (v poměru 1:1:1:0,5) nebo humusu, listové země, hnědozemě, rašeliny a písku (v poměru 2:2:2:1:1). Při jakékoliv operaci s Alokázií mějte na paměti, že je jedovatá a může silně podráždit pokožku. Proto doporučujeme používat rukavice a po skončení si umýt ruce mýdlem. Některé Alokázie pěstují kvůli jedlé hlíze, bohaté na škrob.
 Alokázie je zajímavá také tím, že některé její druhy mají léčebné účinky a používají se v čínském lidovém léčitelství. Ze stonku připravují preparáty, které pomáhají při bolesti žaludku a zubů. Preparáty z listů se používají při léčbě tuberkulózy. Jsou napadány  mšicemi, červci, roztoči a molicemi.
 ČELEĎ:
 Araceae, áronovité.
 PŮVOD:
 Jihovýchodní Asie.
 UMÍSTĚNÍ:
 Světlé místo.
 TEPLOTA:
 Teplomilná. V létě ne méně než 20°C, v zimě ne méně než 18°C.
 SVĚTLO:
 Světlomilná, v létě je nutné zastínění před přímými slunečními paprsky. Alokázie měděně červená, Amazonica a Sanderiana, v zimě potřebují dodatečné osvětlení.
 ZALÉVÁNÍ:
 Hojné v letním období, půda nesmí v žádném případě vyschnout. V zimě se Alokázie zalévá mírně a velmi opatrně. Pro většinu druhů je přílišné zavlažování půdy zhoubné.
 HNOJENÍ:
 Na jaře a v létě se Alokázie přihnojují jednou za 2 až 3 týdny. Používá se komplexní minerální hnojivo pro pokojové rostliny.
 VZDUŠNÁ VLHKOST:
 Časté rosení a opatrné omývání listů.
 PŘESAZOVÁNÍ:
 Zemina pro Alokázie by měla být výživná. Přesazuje se každoročně na jaře, dospělé rostliny přesazujeme každé 2 roky. Nelze použít těžkou hlinitou půdu, ta se může na rostlině zhoubně projevit.
 Doporučený podíl zeminy: 1 díl listovky, 1 díl jehličnatky, 1 díl rašeliny a 0,5 dílu písku. Pro Alokázii měděnou, červenou a amazonskou se do zeminy přidává kůra jehličnanů (borovice, jedle atp.).
 MNOŽENÍ:
 Dělením při přesazování, také odnožemi a očkami, vyřezanými s dužninou z travnatého stonku.
 ŠKUDCI, CHOROBY:
 Mšice, červci, roztoči a molice.
 VAROVÁNÍ:
 Jedovatá rostlina, při manipulaci hrozí nebezpečí podráždění pokožky.
 |